Německá doga Alfa a Andulka

Pocházím z vesnice nedaleko Prahy a už jako malé dítě jsem obdivovala toto neuvěřitelné plemeno.Jenomže v té době žili na vesnicích pouze voříšci u boudy na řetězu,samozřejmě i my jsme nějaké měli.Vždycky jsem na mamce žebrala,že bych chtěla německou dogu,ale ta o tom nechtěla ani slyšet až jednou udělala osudnou chybu a řekla,že až mi bude šestnáct tak si ji pořídit můžu.Nikomu nemusim říkat,jak jsem se snažila sehnat dogátko,ale tím,že jsem si musela štěně koupit za své peníze,kterých moc nebylo zvolila jsem variantu bez průkazu původu.V dnešní době je to jednodušší,člověk zapne počítač a může v klidu hledat,dřív byly akorát noviny.A tak jsem hledala,až jsem našla ND tří a půl měsíční holku.Jenomže i když mi to mamka kdysi dovolila, tak přeci jenom jsem na to šla takticky a žadonila jestli bych si mohla koupit psa.Ona o tom nechtěla ani slyšet,že prej určitě chci dogu,tak jsem jí řekla že ne,na to se mě zeptala jak to bude velký,vzhledem k tomu,že jsem věděla,že to je tří a půl měsíční štěně tak jsem tak odhadem ukázala výšku .No a bylo to mamka to schválila samozřejmě s podmínkou,že se budu o ní starat.Tak jsem na nic nečekala a hned volala chovateli,domluvili jsme se a s mým prvním přítelem jsem pro ní vyrazila vlakem do Jičína.To,že mi pan chovatel tvrdil jak zvládne jízdu vlakem ůplně v pohodě a že na vodítku už umí chodit byl strašný omyl.Jenže to nebylo všechno.S chovatelem jsme byli domluvený,že nás vyzvedne na nádraží to se taky nekonalo,ale mi byli vytrvalý a když už jsme byli v Jičíně tak jsme se vydali hledat jeho bydliště.Jeli jsme autobusem,pak kus pěšky a nakonec stopem,ale měli jsme štěstí jelikož jsme si stopli jeho souseda takže nás vyhodil až u jeho baráku.Byly jsme tak šťastný,že jsme konečně už na místě a tak se těšili na dogátko (teda hlavně já se těšila),ale to by jsme měli moc jednoduchý.Přišla nám otevřít jeho manželka,která nám oznámila,že pan "chovatel" jel i se štěnětem na nádraží.Takže zase čekání.Ta pani byla hrozně příjemná ukázala mi fotky rodičů s tim,že fenu mi neukáže,že je hrozně agresivní,ale mě to bylo jedno chtěla jsem čapnout psa a už jet domu.A pak to přišlo,naše první shledání.Mě se moc nelíbila,přišlo mi,že má šikmé oči,ale když už jsem absolvovala tohle všechno a hlavně jsem měla zmáknutou mamku psa jsem zaplatila a frčela domu.Musím podotknout,že "šikmé oči jí nezůstaly"stala se z ní krásná psí dáma.Když jsem přijela domu volala jsem na mamku ať se jde podívat na Andulku (tak jsem jí pojmenovala) hned přiběhla,jenomže tak jak rychle přišla,tak zase rychle odešla s tim,že je to doga.Mě samozřejmě nenapadlo říct nic jinýho,než,že je ale krásná.Protože svojí mamku znám a vim,že je to hodný človíček,tak jsem věděla,že to bude všechno v pohodě.Taky bylo už v noci jsem slyšela jak si s ní povídá a snaží se aby něco snědla.Hned druhý den jsem zjistila že Andulka je ještě o měsíc starší než mi ten "chovatel" tvrdil,ale mě to bylo fuk,hlavně,že už jsem ji měla doma.Teď už bych si psa z takových podmínek nevzala ta chudinka se bála chlapů,aut,vody no prostě všeho.Jenomže mi všechno dobře zvládli auta a chlapi zbožňovala,vodu nemusela,ale i to zvládla a dokonce chodila do vody sama a dobrovolně.Vždycky jsem chtěla velkou Andulku jenomže ona mi moc nevyrostla,teda měla akorát míru 72cm,tak to byla malá Andula.Časem přibyly i jiný jména jako třeba Ančí,když už byla stará tak to byla Bardotka,Barbucha nebo bába.Bardotka jsem jí řikala proto,že když pršelo tak by nejraději nešla ani ven a dostat jí do bahna nebo do kopřiv tak to bylo něco.Byla to prostě dáma.Ona byla tak skvělá,že slyšela na všechno.Byla tak ůžasná,že mi vůbec nevadilo,že byla bez PP měla skvělou povahu,výborný postoj,byla krásná a každej kdo jí poznal tak si jí hned zamiloval.Věřim,že kdyby měla štěňátka tak by to byla i skvělá máma.Celý život mě držela nad vodou i když mi bylo nejhůř tak tu byla vždycky ona.Dokonce jsem měla i to štěstí,že ani netrpěla žádnými nemocemi,když k tomu nepočítám její úrazi jako například když si v lese přeřízla na přední tlapce žíly a šlachy,ale pan doktor všechno spravil.Poměrně brzy asi tak ve čtyřech letech jí začal šedivět čumák.Mě to nevadilo.Naopak,když už byla starší,tak jsem zjistila,že se mi strašně líbí štěňátka a staří psy.Je to nádhera když máte dvanáctiletou dogu,která pořád řádí jako puberťačka.Jenže pak přišel zlom a moje Andulka na tom byla hůř a hůř.Začalo jí selhávat srdíčko.Nějakou dobu se to dalo řešit prášky,ale pak bohužel přišlo to bolestné rozhodnutí a já jí musela nechat uspat.I když to samozřejmě bolí a strašně mi chybí tak vím,že jsem pro ní udělala maximum a to netvrdím jenom já,ale říkají mi to i lidi,kteří nás znají.Bude mi opravdu moc chybět,byl to člen naší rodiny,ale zároveň mě hřeje u srdce,že moje první doga se dožila bez dvou měsíců a třech dnů krásných třinácti let